H.264, H.265 a AV1: krátká historie video kodeků
Video enkodér má jedno hlavní zadání: zachovat co nejvíce obrazu s co nejméně daty. Jeden nezpracovaný snímek 1080p zabírá asi 6 MB. Při 30 snímcích za sekundu to je 180 MB za sekundu — nekomprimované video je pro běžný přenos příliš velké. Predikce uvnitř snímků i mezi nimi, která využívá podobnost sousedních snímků, spolu s transformacemi a kvantizací zmenšují data na několik setin původní velikosti.
H.264 (AVC): veterán, který vládne webu přes deset let
H.264, vydaný v roce 2003, je nejšířeji podporovaný kodek: dekódují jej prohlížeče, telefony, televizory i fotoaparáty. Nabízí dobrou kompresi s nízkou náročností dekódování a na většině webů zůstává první volbou. Naprostá většina běžných souborů MP4 obsahuje video kódované v H.264.
H.265 (HEVC) a AV1: souboj nové generace
H.265 snižuje datový tok asi o 40 % proti H.264 a používá se pro většinu obsahu 4K/HDR. Patentové licence jsou však složité a podpora v prohlížečích nejednotná — Firefox jej dlouho nepodporoval. AV1 od Alliance for Open Media (AOMedia), koalice Google, Netflix, Amazon a dalších, dosahuje podobné komprese jako H.265 bez licenčních poplatků. Podporují jej Chrome, Firefox a Edge a postupně se stává standardem streamování i éry 8K.
Co to znamená pro stahování
- Při stejném rozlišení jsou soubory AV1/H.265 znatelně menší, ale starší zařízení mohou přehrávání zadrhávat nebo je nedokážou dekódovat
- Zachování původního kodeku při stahování nejlépe zachová kvalitu – zabrání ztrátám z překódování
- Slučování a překódování v prohlížeči (jako nástroje na tomto webu) závisí na podpoře WebCodecs pro příslušný kodek